Imunita je obrana těla proti infekcím a jiným škodlivým látkám. Prostřednictvím tzv. imunitních reakcí imunitní systém rozpoznává a zneškodňuje útočníky zvenčí, kteří napadají organismus a způsobují různá onemocnění. Těmto cizorodým látkám, které vyvolávají imunitní reakce se říká antigeny, antigenům, které vyvolávají onemocnění se říká patogeny. Antigenů je celá řada. Patří sem bakterie, viry, paraziti, spóry plísní, zvířecí srst, pyly, ale i nádorové buňky, atd..

Co tvoří imunitní systém

Imunitní systém je tvořen  soustavou orgánů, tkání a buněk. Hlavní roli obránců našeho zdraví hrají bílé krvinky, alias leukocyty.

Na jejich produkci se podílí kostní dřeň,  brzlík a slezina , shlukují se v lymfatických uzlinách a jejich distribuci do všech částí organismu zajišťují lymfatické cesty a krevní cévy.

Existují dva  základní typy bílých krvinek - fagocyty a lymfocyty.

Fagocyty stojí v „první linii" imunitního systému. Dokážou rozeznat cizorodé látky, které pohlcují a ničí. Snaží se odvrátit vypuknutí nemoci. Existuje několik druhů fagocytů z nichž každý má specifickou funkci. Nejdůležitější a nejpočetnější jsou makrofágy a neutrofily.

Kromě fagocytů jsou důležitou součástí první linie imunitního systému NK buňky ( „přirození zabíječi - natural killers") druh lymfocytů zajišťující ochranu proti nádorovým buňkám a některým virům  a také sliznice a pokožka, tj. přirozené bariéry pro vstup nebezpečných látek.

Lymfocyty, zejména B-lymfocyty a T-lymfocyty vstupují do hry v okamžiku, kdy tělo už je napadeno antigeny a onemocnění propuklo.

B-lymfocyty pomáhají likvidovat antigeny a zároveň si je pamatují - „imunitní paměť" a tvoří proti nim protilátky (imunoglobuliny), takže při dalším setkání s antigenem je imunitní reakce silnější než poprvé. Vlastnost B-lymfocytů vytvářet protilátky je podstatou preventivního očkování.

T-lymfocyty také likvidují antigeny, ale kromě toho prostřednictvím látek zvaných cytokiny, které vylučují do krevního oběhu, regulují imunitní systém.

Dělení imunity

Imunitu dělíme na vrozenou či získanou a dále pak na buněčnou nebo látkovou (neboli humorální).

Vrozenou/nespecifickou neadaptivní - veškeré mechanismy jsou trvale zapsány v DNA. Po každém setkání s antigenem odpovídá vždy stejně - nemá paměť. Není zaměřena na likvidaci konkrétních antigenů. Je velmi pohotová. Buňky zodpovědné za nespecifickou imunitu kolují neustále v krvi, takže mohou být v místě infekce během několika minut.

Získanou/specifickou/adaptivní - v DNA organismu jsou přítomny pouze její základy, tvoří se v průběhu života. Nefunguje samostatně, vždy ve spolupráci s vrozenou imunitou. Její nástup je pomalejší než u vrozené imunity. Aktivuje se až po setkání s určitým antigenem. Většina závažných systémových onemocnění je způsobena selháním mechanismů specifické imunity.

Buněčná imunita - může být součástí vrozené i získané části imunitního systému. Zajišťují ji bílé krvinky (leukocyty) tj. buňky. Jejími zbraněmi jsou tedy především fagocyty, NK buňky a lymfocyty.

Látková imunita (alias humorální) - rovněž může být součástí vrozené i získané části imunitního systému. Zajišťují ji protilátky ( imunoglobuliny), tzv. komplement ( soubor enzymů, sloužící jako přirozený imunitní štít, který označuje a likviduje antigeny a patogeny) a interferony (látky produkované buňkami napadenými viry a protilátky proti nádorovým buňkám a parazitům).

Jak funguje imunitní systém v praxi

Když imunitní systém rozpozná cizorodou látku, které se podařilo proniknout přes přirozené bariéry pokožky, sliznic nebo oční rohovky do těla, aktivuje se. Pomocí chemických signálů jsou k místu průniku infekce lákány bílé krvinky. Jejich působením tj. bojem s antigeny, vzniká zánět. Zánět se projevuje nejprve bolestí, otokem a zarudnutím, které jsou následkem právě zvýšeného průtoku krve infikovaným místem, tj. mobilizace bílých krvinek a snahy organismu dostat jich do postižené oblasti maximum. Znamená to, že imunitní systém funguje a bojuje s infekcí. Následkem boje imunitního systému s infekcí bývá hnis. Hnis obsahuje mrtvé leukocyty, mrtvé i živé bakterie a viry atd. Příkladem může být hlen vytékající z nosu při rýmě - následek zánětu dutin a nosní sliznice. Tělo se někdy snaží podpořit boj imunitního systému zvýšením teploty. Kromě aktivace tkáňového metabolismu má zvýšená teplota další funkci - většinu baktérií a virů vyšší teploty oslabují a zpomalují jejich množení.

Například pro ptáky bývají  lidské infekce zcela neškodné, protože jejich standardní tělesná teplota se pohybuje kolem 40 stupňů Celsia.  Proto se nedoporučuje srážet horečku hned po objevení, ale až poté, co překročí 38 stupňů Celsia. Také pokud na sobě cítíte první příznaky onemocnění dýchacích cest (a nemáte zvýšenou teplotu) jako je škrábání v krku nebo bolest dutin, můžete se pokusit aktivovat imunitní systém horkou koupelí.

Jak fungují protilátky

Jak jsme si popsali výše, B-lymfocyty mají schopnost vytvářet protilátky proti antigenům, se kterými se už jednou setkaly. V praxi to funguje tak, že pokud jsme již jednou prodělali např. zarděnky (nebo jsme proti nim byli očkovaní) v naší krvi kolují protilátky, které nás nijak neohrožují a způsobí, že pokud se naše tělo s infekcí zarděnek setká znovu už neonemocní nebo bude průběh nemoci mnohem lehčí. Protilátky ale antigeny neničí. Pouze označí závadné buňky a ty pak zlikvidují „zabíječi" jako fagocyty, NK buňky a T-lymfocyty, atd. Protilátky mohou také neutralizovat toxiny (jedovaté nebo škodlivé látky), vyrobené z různými organismy.

Když imunita nefunguje tak jak má

Víme už, že všichni se rodíme s imunitou, jejíž mechanismus fungování máme zakódovaný v genech a v průběhu života se tvoří specifická složka našeho imunitního systému. Aby tělo mohlo vytvářet protilátky a interferony musí se v určitém období setkat s dostatečným množstvím antigenů. Tím obdobím je zejména dětství, věk od narození po prvních několik let školní docházky. Neznamená to, že bychom měli u dětí zanedbávat základní hygienická pravidla nebo je zbytečně vystavovat nákaze, ale přehnaná hygiena, dezinfekce, izolace od dětského kolektivu, atd. mohou způsobit, že si dítě v předškolním věku nevytvoří dostatečně silný imunitní systém následkem čehož bude častěji nemocné a onemocnění budou mít horší průběh.

Stavu, kdy imunitní systém nereaguje dostatečně říkáme imunodeficience. Schopnost imunitního systému bojovat s infekcí může být snížena primárně (tj. vrozeně oslabený imunitní systém) nebo sekundárně ( po chemoterapiích, po lécích na potlačení imunity, vlivem jiných onemocnění, podvýživy, přirozeného stárnutí, atd.)

Mnoho onemocnění přímo či nepřímo narušuje imunitní systém. Patří se většina druhů nádorů a některé chronické infekce. Imunodeficience je také znakem AIDS (syndrom získaného selhání imunity).

Stav kdy jsou reakce imunitního systému naopak neadekvátní a zaměřují se vůči zdravým buňkám vlastního těla nazýváme autoimunita.

Různým typem této poruchy trpí cca 5% populace. Důvody vzniku autoimunitních reakcí mohou být různé. Infekce, UV záření, stres, léky, ale také vlastní hormony či mutace v genetické výbavě.

Autoimunitní reakce vyvolávají autoimunitní onemocnění jako jsou diabetes I. typu, systémový lupus, roztroušená skleróza, revmatoidní artritida, ale i celiakie, některé poruchy funkce štítné žlázy, atd.

Autoimunitní reakce mají tři fáze.

V první fázi dochází k narušení autotolerance a zvýšení pohotovosti k autoimunitním reakcím.

Ve druhé fázi imunitní systém identifikuje vlastní tkáň jako antigen a začne proti ní tvořit protilátky.

Ve třetí fázi imunitní systém napadne buňky a začne je ničit - vzniká zánět a poškození cílových buněk.

Většinu autoimunitních onemocnění nelze zcela vyléčit, pouze zastavit progresi nebo zpomalit jejich průběh.

Třetí poruchou imunity je nepřiměřená reakce imunitního systému na látky, které se běžně vyskytují v okolním prostředí a pro zdravý organismus jsou často neškodné - alergie. Látkám, které alergie vyvolávají říkáme alergeny. Alergická reakce vzniká aktivací protilátek (imunoglobulinu E - IgE) vůči danému alergenu a projevuje se širokým spektrem příznaků od vyrážky, otoku, rýmy až po anafylaktický šok, který může mít i fatální následky.

Alergenů jsou stovky, ale mezi nejčastější  patří pyly, roztoči, zvířecí srst a plísně.

Dědičný sklon k alergii se nazývá atopie. Jestliže jeden z rodičů trpí alergií, pak je riziko vzniku alergie u dítěte 30%. Pokud alergií trpí oba rodiče pak 60%.

 Lze imunitu posílit ?

Z předchozího textu vyplývá, že posílení imunity není vždy optimální. Správněji bychom měli použít pojem optimalizovat imunitu. Tělo může zároveň vykazovat znaky snížené imunity vůči některým druhům bakterií, což se projevuje opakovanými infekcemi,  autoimunitní reakce vůči vlastní tkáni, např. autoimunitní zánět štítné žlázy a alergickou reakci vůči, např. kočičí srsti. Imunitní systém je tedy potřeba regulovat nebo také harmonizovat tak, aby fungoval správně.

Je to možné ? Do jisté míry ano. Pro lepší fungování svého imunitního systému můžeme udělat mnoho.

Udržovat si přiměřenou tělesnou hmotnost.

Jíst stravu bohatou na vlákninu a vitamíny a vyvarovat se smažených, uzených a tučných jídel.

Nekouřit.

Nepřehánět to s konzumací alkoholu.

Přiměřeně se hýbat.

Udržovat se v dobré psychické kondici.

Nechat se očkovat proti nemocem, které nás mohou ohrozit ( chřipka, hepatitida, rakovina děložního hrdla, klíšťová encefalitida, atd.)

Podpořit správné fungování imunitního systému pomocí speciálních přípravků. Je jich mnoho, pro příklad můžeme zmínit některé zástupce různých skupin.

Probiotika - alias probiotické („přátelské") bakterie pomáhají imunitnímu systému tím, že mění pH ve střevech a tím brání rozmnožování nepřátelských bakterií. Obsahují je tzv. funkční potraviny jako např. jogurt.

Enzymy - z předchozího textu víme, že některé enzymy tvoří tzv. komplement - obranný štít proti nepřátelským antigenům. Dokážou podporovat nebo tlumit aktivitu bílých krvinek přesně tak, jak je to právě potřeba. Omezují nepříznivé vlivy vnějších faktorů jako je kouření, stres, nadměrná fyzická námaha, UV záření, atd. V neposlední řadě pomáhají optimalizovat zánět a tím urychlují hojení ať už se jedná o zánět dutin a nosní sliznice (rýma), trojklaného nervu nebo otok provázející zlomeninu bérce. Podporují totiž mechanismy, které mohou poškození ohraničit, odstranit a vytvořit novou, zdravou tkáň. Urychlují uzdravení. Více o enzymech se dozvíte zde.